fbpx

Jak jsem se převlékla za blogerku

Spiderman, hrdina!

Můj skoro tříletý syn mě dnes ohromil svou myšlenkou. Vyprávěl mi, jak šel s dědou na hřiště, kde byla prolézačka ve tvaru pavoučí sítě. On totiž miluje komiksové hrdiny, nejvíce Spidermana. Vysvětloval mi, že ta síť byla na něj MOC velká a on je JEN malý kluk. Vzápětí, ale dodal, že kdyby si příště vzal oblek Spidermana (ano, ten, co ho odkládá jen na spaní a je věčně upatlaný), tak by to dokázal.

Divila jsem se tomu, proč by to najednou šlo. Podle výrazu našeho Kuby, ale ta odpověď byla jasná. Protože Spiderman je hrdina, který vše zvládne. Je to prostě velký chlap! A tak mě dovedl k myšlence. Opravdu stačí tak málo a hned si člověk připadá významnější? Nahodí oblek a jeho strach je překonán? Asi na tom něco bude.

Přítel strach

I já jsem, stejně jako Kuba, měla poslední dny strach a připadala si MOC malá. Chtěla jsem psát blog o tom, jak mě nadchlo pořádání  kurzů pro děti a sdílet to, co díky tomu všemu zažívám. Možná i inspirovat ostatní svými zkušenostmi, pokusy/omyly, vítězstvími. Byla jsem z toho nápadu celá rozrušená (v dobrém slova smyslu), ale odvaha zveřejnit své články byla někde za horami.

Můj přítel strach mi připomněl, že jedničky ze slohovek nezaručují, že umím psát články (díky, školo za přípravu do života). Navíc téma je specifické a očí, ochotných si o tom přečíst, bude málo (a růžové brýle by nepomohly?). Dělá mi problém vymyslet, co uvařím k večeři, natož přijít s nějakým bombovým tématem článku (jsem snad nějaká studnice nápadů?). A jako poslední argument byl strach z odsouzení ostatních lidí a nedostatečná sebedůvěra ve své získané zkušenosti.

Dovedlo mě to k otázce, co to vlastně strach je a jak si s ním poradit.

Vítej, strašáku!

Strach je základní lidskou emocí. Jeho hlavním posláním je nás varovat, že se blíží nebezpečí a máme utéct. Za každou cenu nám nechce dovolit riskovat. A tak poslušně utíkáme! Ze vztahů, od problémů v práci, z nepříjemné návštěvy, od lidí, ale nejvíce spěcháme sami od sebe. Je možné, že se bojíme i samotného strachu?

Každý na to reaguje jinak. Pro někoho je to výzva a povzbuzení k akci. Jiný je naopak natolik paralizovaný, že stojí na místě a nehne se dál. Je to pro něj stopka. A další si nasadí běžecké boty a prchá…Schválně, který tip jste vy?

Výzva, stopka nebo běžecké boty? Jaký tip jste vy?

Když jsem jednou takhle jedla salát

A tak jsem poslušně svého strašáka poslouchala několik hodin, pak i několik dní a přikyvovala, že má pravdu. A pak jsem si to uvědomila. Když ho poslechnu, zůstanu stát na místě nebo zase nasadím běžecké boty a uteču. Jenže on je taky zkušený běžec, vždy mě přece dohnal. Tak co teď s tím?

Žádný skvělý příběh nezačíná slovy „Když jsem byl jednou doma…“ I já přece ráda čtu napínavé příběhy a hrdinovi ve filmu či knize fandím, aby vše zvládl. Nejradši mám ten jeho boj se sebou samým, těším se na řešení jeho zdánlivě neřešitelné a zoufalé situace. A když se mu to povede, jásám s ním!

Nahoď oblek!

A tak jsem Kubu jednou do toho overalu fakt oblékla a šli jsme spolu do parku. Když jsem pak viděla, jak se vrhá na pavoučí síť v parku, řekla jsem si, že ho v tom nenechám. Uznávám, že stoupl jen na první lano, co bylo nejblíž. Nicméně věřím, že další stupně budou následovat.

Inspiroval mě natolik, že jsem se postavila svým strachům a rozhodla se obléct za „blogerku“. Zkrátka jít se svým tématem ven do světa. Nevím, jestli takoví lidé mají speciální obleky.  Já si je představuji s obrovským hrnkem kafe někde v kavárně, v pohodlném oblečení, brýlemi, jak koukají do monitorů a vypadají přitom neskutečně zajímavě. Jako že právě vymýšlí super, dech beroucí, inspirativní  věc, která osvítí hodně lidí.

Tak jsem se jedno pondělí sebrala, oblékla své pohodlné džíny, oblíbené triko a šla si se svým počítačem pro velký hrnek kakaa (no dobře, dala jsem si dva). Poznámkový blok by doma plakal, tak jsem ho, pro jistotu, zabalila taky.

Je to tady!

Ty bláho a je to tady! Čtete můj první článek! Jednoduché? Pro mě NE! Odvážné? Pro mě ANO! Je to velký krok z mé komfortní zóny.

Takže, víte, co máte dělat, až se budete něčeho bát? „Suit up!“ Nechám na vás, jestli bude ten oblek pomyslný nebo skutečný. Strach je ve skutečnosti náš přítel, který ví, kdy má přijít na návštěvu. Ale jako každý host i on by měl jednou odejít a jsme to my, kdo rozhoduje, KDY to bude. Běžte žít to, po čem toužíte!

Mou vášní je pořádání kurzů pro děti do tří let a seminářů pro rodiče. Díky svým zkušenostem Vám poskytnu návod, jak si hodiny s dětmi užít a nejen je “přežít” a na vlastní kůži zažijete, co Vás může v praxi potkat. Můj příběh si můžete přečíst zde>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.