3 příklady honiček ve velkých sálech

Dlouho jsem se honičkám bránila, dokud jsem na svém kurzu neměla skupinu dětí, které zkrátka na začátku hodiny překypovaly energií. Později jsem je začala zařazovat jako pravidelnou aktivitu. A musím přiznat, že někdy mi tato aktivita zachránila celou hodinu.

Doporučuji je zařadit, až když jsou děti trochu rozehřáté. Například já to dělám tak, že před honičkou zařadím rozcvičku v podobě tří básniček a pak teprve jdeme na nějaké to běhání. Důvody jsou dva. Za prvé, i vy se před jakoukoliv fyzicky namáhavou aktivitou rozcvičíte. Za druhé, i chtivým běžcům chvíli trvá, než se na honičku správně naladí. A co si budeme povídat, když jako rodič přilítnete s dítětem na hodinu, tak se vám nechce hned zase běhat…

• Zeptejte se hned na začátku kurzu, zdali někdo z dětí nebo rodičů netrpí nějakým zdravotním omezením.
• Zkontrolujte prostor, zdali na podlaze není nic, o co by děti nebo rodiče mohli zakopnout, zamotat se, uhodit atd
• Upozorněte rodiče, že jejich děti (i oni sami) musí mít vhodnou obuv nebo alespoň protiskluzové ponožky.

Jinak honičky jsou nejen báječné vybití dětí hned na začátku, ale i když jsou děti divoké nebo neposedné v průběhu hodiny. Mějte na paměti, že po této aktivitě musíte IHNED navázat dalším úkolem. Kouzlo je v tom, že se jedná o řízený pohyb, kterým získáte zpět kontrolu nad programem.

A jdeme na konkrétní příklady

Jenom chci upozornit, že toto jsou honičky vyčtené z knih a mnou vyzkoušené na hodinách a ne něco, co jsem si vymyslela. Schválně jsem vybrala se zvířátky, protože ty se dají dobře napodobit a děti si je umí snadno představit. Navíc u některých se naučí názvosloví pohybu a to je obrovská výhoda, kterou můžete využít u dalších aktivit při hodinách.

Hoď na ještěrku utěrku (18-36m)
„Honím, honím ještěrku.
Hodím na ní utěrku.
Ještěrka se mrská,
jako kocour prská“

Dejte každé mamince utěrku a vysvětlete, že budou honit ještěrku=své dítě. Při slovech „prská“ se chytá dítě do utěrky. Básničku můžete zopakovat třikrát.

Tip: Pozor, ať maminky nehází utěrku doopravdy, ale jen naznačují. Děti jsou totiž schopné běžet i s utěrkou na hlavě (a jasně, že nic nevidí) a nebo po nich mohou uklouznout.

Medvědí tatínek (18-36m)
„V lese chodím potichu,
Ať nevzbudím v kožichu. Medvědího tatínka.
Zlobí se, když nespinká.
Brum, brum, brum!
Na ramena nohy dej a rychle pryč utíkej!“

Děti chodí po prostoru a střídají typy chůzí-našlapování na špičky, dupání, dlouhé kroky, malé kroky. Vy jako medvěd zabručíte a kolébavou chůzí chytáte děti.

Tip: Na tuto honičku doporučuji vyrobit masku medvěda. Stačí jen z papíru a gumičky.

Rybičky,rybičky, rybáři jedou (od 2 let)

Skupina se rozdělí na dvě poloviny. Jedna jsou rybáři a druhá jsou ryby. Rybáři jsou většinou jedna dvojice nebo to ze začátku můžete být vy sami. Po zvolání věty „Rybičky, rybičky, rybáři jedou“ se rybáři rozběhnou a chytají protější stranu. Koho se dotkne, ten se stává rybářem. Hra končí, jsou-li všechny rybky chyceny.

Tip: Básničku můžete vyměnit za „Myšičko myš, pojď ke mně blíž (to říká jedna strana). Nepůjdu kocourku nebo mě sníš (protější strana).“

Pár slov na závěr

Smyslem není, aby si to užily JEN děti. I vy jste důležití. Proto zvolte vhodnou obuv a vyberte takovou honičku, která i vám samotným udělá radost. Když totiž do děje vtáhnete nejen děti, ale i sebe. Věřte mi, že vás to se všemi sblíží. Navíc i ty nejotrávenější maminky nadchne dětský smích a vaše energie je povzbudí k akci.  Běhejte jako blázni, skákejte, dupejte, zapojte svůj herecký talent. Zkrátka a dobře, dělejte to srdcem.